Díky,že jsi sem zavítal/a. Jsem úplně obyč holka,která má blog jen pro radost. ;)

KONEC

6. června 2014 v 22:51 | Danča
Ano i ne. Jestli sem nějaký zbloudilec zabloudí, může se pak podívat na mé nové stránky. ;) Tady končím a jinde zase začínám. Většinu svých článku nejspíš přenesu na nový blog. Chceš-li se podívat, můžeš ZDE.

Děkuji - Danča.
 

Kůň - grafická kresba

23. května 2014 v 22:41 | Danča |  Mé čmáranice :D
Tramtaradáá..ano, po velmi dlouhé době zase nějaká ta novinka.

Dnes, 23.05.2014 jsem se rozhodla, že skusím úplně něco jiného, než doposud.
Většinou kreslím tužkou, či pastelkama.

Zkusila jsem GRAFICKOU TVORBU.

Ano, vím...není to nic úžasného, ALE BERTE PROSÍM NA VĚDOMÍ, ŽE JE TO MŮJ PRVNÍ GRAFICKÝ VÝTVOR. ;)

- ČAS: min. 3 hodiny
- NÁSTROJE: program Adobe Photoshop
- SPOKOJENOST: 80%


Aron doma! :3

18. dubna 2014 v 22:08 | Danča |  Já a zvířata.
Mám to! Vyškemrala jsem si křečka syrského! :D Už je doma a jmenuje se ARON. :D

:33

Tak zatím..Danča. ;)
 


Jak je to se mnou a zvířaty :)

6. dubna 2014 v 16:33 | Danča |  Já a zvířata.
Hmm...to bude na dlouho :DD.

Když jsem byla malá,bydlela s námi teta a ta měla kočku Báru. Taková hezká černo-bílo-zrzavá. Měla jsem ji strašně ráda a vždycky jsem si s ní hrála,nebo jsem jí čapla za přední packy a tancovali jsme,ale ona na to nic :DD Asi už s tím byla smířená..Další kočička,taky Bára,bydlela u babičky na venkově. Byla to taková klasická šedá mourovatá :))
No,čas plynul,Bára bohužel utekla a já zůstala bez zvířátka. Já i máma si moc dobře pamatujeme,jak jsem každé ráno,kdy jsem měla jít do školky,odpovídala na máminu otázku. ,,Tak copak se ti zdálo dneska?" A já furt dokola to samé každé ráno: ,,Pejsek!" :DD
Nějak kolem sedmi let mi oznámili,že budu mít sourozence. A máma celá nadšená : ,,Tak co? Jsi ráda? Chtěla bys víc brášku nebo ségru??" A já takový poker face : ,,Psa..." :DDD (...psa jsem nedostala,narodil se bratr..,ale já si prase nepřála!! :DD )
Tři roky na to jsem byla obdarována k desátým narozeninám králíkem ( Kiki ). Byla jsem nadšená,že mám konečně něco chlupatého,co je moje. Pár měsíců jsem se o ní starala jak nejlépe jsem uměla. Kupovala jsem jí různé dobroty,dávala jsem jí mrkve a spoustu další zeleniny a ovoce. Dokonce jsem jí koupila kšírky a flexi-vodítko. :DD Jenže mi pak došlo,že z toho pes prostě nikdy nebude...



Zhruba o půl roku později jsme s bráchou přemluvili rodiče. Dovolili nám laboratorní myšky. :DD
Ano,byla s nimi docela sranda. Ten můj se jmenoval Miky. Takový bílý s černými puntíky. Bráchův Drobek byl zas bílo-hnědý. :33 :DD
Jakmile je uviděla naše malá sestřenice ( stejně stará,jako brácha ),poprosila nás taky o jednu. Kdžy jsme ale přišli do obchodu,myšky tam zrovna neměli,tak jsem jí vzali křečka džungarského. Ááále - už bylo docela pozdě..kolem sedmi hodin a tak jsme si ho chtěli přez noc nechat..A taky že jo. JENŽE - co se nestalo ?? Přirostl mi k srdci! :DD A bylo to štěstí...že i mámě. ,,Tak...si ho asi necháme." řekla mi na to. BEZVA!! Pojmenovali jsme ho Milášek. :33 :))


Byl to bezvadnej mazel,ale žil asi jen 3/4 roku. :(( Byla jsem strašně smutná a asi tři dny jsem kvůli němu brečela.

Poslední čtvrtinu roku u nás myšky ještě bydlely,jenže všichni jsme se shodli na tom,že opravdu nehorázně smrdí a já prostě neměla čas jim každý den měnit podestýlku...Takže musely pryč.

K 11tým narozeninám tu byl další živý dárek,ale tentokrát od kamarádek. Věděli,že jsem měla Miláška hodně ráda a tak mi koupili křečka. :DD Jenže né džungaráka,ale roborovského. Úplně jiný druh... Ano,byl roztomilý ,maličký, heboučký...bohužel příliš divoký. ( Proto se jmenoval Poršík ) Tohle plemeno se téměř nedá ochočit,takže je spíš na pozorování.
Mně připadal hodně osamocený,tak jsem mámu přemluvila,že mu koupíme holku :DDDDDDD Pojmenovali jsme ji Ferarka. :33 Sedli si,líbili se a spářili se :DD Tramtaradá...6 dalších malých torpéd...



Všechno bylo OK,dokud..nevyrostli. Křečci se v dospělosti scházejí pouze k páření. Ano,to jsem nedomyslela :'DD
Proto jsem je musela rozdělit podle pohlaví,povahy a vstahů. Vypadalo to celkem dobře,ale jednoho dne jsem přišla ze školy a uviděla to. Jedno mrtvé tělo křečíka...Zrovna mé nejoblíbenější holčičky,která měla malý flíček na zadečku. Byla mírnější,hodnější a více důvěřivá než ostatní. A teď...už tu nebyla. Měla jsem tě ráda!
Naštěstí se pak už nic podobného nestalo.

Jednou jsem dostala na 7 dní hlídat jorkšíra Árčího. A tím jsem chtěla dokázat rodičům,že bych psa zvládla. A taky,že jo. Celý týden prošel jak po másle. :))


Další kapitolou mého života se zvířaty (asi tou nejšťastnější) se stal DEP.
Nevím,jak jsem to udělala,ale o pár let později,jem si mohla koupit psa. Psa,psa,psa, PSA!!! Uíííháá. :DD Prostě jsem si ho vyškemrala.
Je to šeltie (tricolor).


Dep si křečíky velmi oblíbil,ale nikdy jsem ho nenechala jít příliš blízko. To by tu byl černo-bílý blesk a křeček nikde. :DDDD

Každopádně....na roboráčky už jsem přestávala mít čast,takže museli pryč. Nechala jsem si pouze Poršíka.
Ten se dožil úctyhodného věku. 02.04.2014 odešel..



Měj se dobře v nebi..

A tohle už je konec. Zůstala jsem tu s Kikinou a Depem.



P.S. Momentálně mám zálusk na křečka syrského,tak držte palečky. :DD

Zdravím a přeji,aby se splnil i ten váš sen,co se zvířátek týče.
Danča.

Psí příběh - 1/11

26. března 2014 v 14:00 | Danča |  Psí příběh.
,,Počkejte tu chvíli." řekl Marek a odešel. Za pár okamžiků přišel s Vojtou a dalšími třemi kluky. No bezva...nějaká holka by se tu nenašla?! Pomyslela Lian.
,,Doufal jsem,že byste mohl říct,co bude teď." objasnil Marek.
,,Dobrá. Teď...nejspíše ukončíme projíždění městy s cirkusem."
,,A co dál,kam pujedm?" černovlasý kluk povytáhl obočí.
,,To je jednoduché. Ale - nebudu vám přeci kazit překvapení." řekl staší pán. Tajemně se pousmál a pak odkráčel.
Tiše stáli a ani nemukli. Lian se podívala na Marka. Ten jen tázavě zvedl rameny.
,,Takže,Lian?" zeptal se jeden z kluků,které Marek přivedl. Dívka se na něho podívala. Měl blonďaté vlasy a modré oči. "Jo. Vlastně se jmenuju Lilian. A ty jsi?" ,,David."
Dívka se pak otočila na dva kluky stojící vedle.
,,Vy - jste dvojčata?" ,,Jo." řekl ten nižší. Měl zrzevé vlasy. ,,Jmenuju se Patrik." Jeho bratr měl světle hnědé vlasy. Také se představil. ,,Petr."
,,No,asi už budeme muset jít." prohlásil blonďatý David. ,,My tu totiž pomáháme všichni." ,,Jo,jasně."
Kluci už byli u východu,ale v tom je Lian zastavila. ,,Jen,no,mohla bych vám pomoct?" Marek se usmál. ,,Jasně."
Všech šest jich dorazilo za oponu. ,,Připrav se,jakmile sem vběhnou koně,chyť toho nejtmavšího grošáka.",,OK." Dva kluci roztáhli červené závěsy. Tři koně vklusali dovnitř. Dva bílí arábci a jeden tmavý grošák. ,,To je on?" optala se. ,,Jo jo." potvrdil Marek. Lian chytla koně za ohlávku,která měla nahoře pár modrých peříček. Kůň si odfrknul. ,,Tak pojď." zašeptala a následovala chlapce,který vedl sněhové arábky. Jakmile dorazili do 'stájí',začali je odstrojovat.
,,Pojď,sundáme z nich všychny ty věcičky a já si půjdu osedlat frísa. Podala bys mi prosím to sedlo úplně nahoře?" ukázal na roh stanu,kde byla všechna výstroj. ,,Jasňě." Lian tak učinila. ,,Jak dlouho jezdíš?" ,,Zhruba od deseti,ale vystupovat jsem začal až od patnácti."
,,Ty tu máš rodiče?" ,,Ne." na chvíli se odmlčel. ,,Já - jsem je ani nepoznal. S cirkusem jezdím,co jsem se naučil chodit. A vlastně jsem se nikdy neodvážil zeptat se pana Adamse..." ,,Ale to je chyba,přece bys měl vědět,kdo byli tví rodiče." ,,Jo,to bych nejspíš měl,ale já to asi nechci slyšet. Co to muselo být za rodiče,když mě nechali u strýčka v cirkuse ?" ,,Třeba to byli milující rodiče,kteří neměli na výběr..." Marek se na ní podíval. Zavládlo ticho. ,,Tak mi slib,že až skončí tvé představení,pujdem se na to zeptat,co?" ,,Jo - asi jo." chabě se usmál a vystrojil frísa.
Oba dorazili za oponu. Marek si nasedl na havranově zbarveného hřebce. ,,Drž mi palce." ,,Jasan." Odklusal na 'jeviště'.
Co bych tak mohla...jasně! Jsem přece v cirkuse! Usmála se jen tak pro sebe a vydala se do 'cirkusové zoo'.
Prohlídka zvířat začínala u lam a velbloudů. Pokračovala přes stan pro slona,stáje koní;poníků a oslů a poté končila u malých opiček. U těch se Lian zastavila. Jedna z nich se škrábala v uchu. Vypadala legračně. Pak vstala a začala očichávat sklo,v domění,že ucítí zápach člověka,který před ní stál. Přestalo jí to bavit a tak si došla pro dobrotu,kterou měla vzádu v misce. Bylo to jakési ovoce. Posadila se a začala vtipně žvýkat. Tlamka se jí pohybovala velmi rychle. Po malé chvilce snědla vše,co tam měla.
Lian se rozhodla,že se vrátí zpět pod šapitó cirkusového stanu. Když tam dorazila,Marek už měl vystoupení za sebou.
,,Tak co,jdeš za panem Adamsem?" zeptala se ho,když sesedal z frísa. ,,Ano." ,,Bezva,můžu jít s tebou?" ,,Jistě."

Za malou chvíli už stáli u ředitele cirkusu. ,,Copak máš na srdci,hochu?" usmál se. ,,Já,no.." podíval se na Lian. Ta jen kývla. ,,chtěl jsem se zeptat - kde mám rodiče?" Nastalo ticho. Panu Adamsovi úsměv z tváře rázem zmizel. "Víš,chlapče - oni zemřeli - když tě chránili." ( Pokračování příště )

"Lapač snů"

19. března 2014 v 17:04 | Danča |  Téma týdne...
Tma. Je všude,kam se podívám. Jsem...v lese. V lese,který nemá konec. Vykročila jsem vstříc ničemu.
Najednou jsem uslyšela dech. Zněl,jako když se zvedne studený proud větru. Ohlédla jsem se. Nikdo nikde.
Listí zašustilo. Za jedním kmenem stromu...se pohlo zvíře. drobný tvor. Došla jsem k němu. Králík,malinký králíček. Zvedla jsem ho do náruče a začala ho hladit. Zřejmě nás to uklidnilo oba. Avšak něco bylo špatně. Králík stuhl,srdce mu začalo být o sto šest. Zděšeně zvedl hlavu,nastražil uši a najednou mi z rukou divoce vyskočil. Jen se mihnul a byl pryč. Není divu. Ozval se jekot. Jekot,který zněl,jako když drápy škrábou na plech,jako když se smrt prožírá lidským tělem a bere si jeho duši. Přesně tak jsem se teď cítila já. Ten jekot se mi dostal do celého těla. Měla jsem horečku,potila jsem se,bolela mě hlava. Zněl stále dál a dál. Porazilo mě to na zem. Ležela jsem mezi suchým listím. Dostala jsem křeče a vystřelující bolesti do nohou,do rukou,do hrudníku. Zcela mě to ovládlo. Hmyz a všelijaká havěť se kolem mě začala shromažďovat. Bylo jich stále víc a víc. Začalo to po mě lézt,kousat a škrábat. Stávalo se to mou sočástí.

NÉ!

Vzbudila jsem se. Byla jsem celá mokrá a přímo jsem hořela.
Pohlédla jsem na roh postele. Visel tam lapač snů a na něm...můra. Malý noční motýl. Vstala jsem a pozorně jsem si ho prohlédla. Můra smrtihlav. Opatrně jsem ho vzala do rukou. Otevřela jsem okno. Natáhla jsem paže a pustila ho. Pustila jsem další můru,kterou chytil můj lapač snů...





Psaní mi moc nejde,tak to prosím omluvte..jen jsem to zkusila.
Každý koment potěší.
Danča.

Psí příběh - 1/10

14. března 2014 v 18:58 | Danča |  Psí příběh.
Příštího dne to všechno ráno probíhalo,jako obvykle. Lian dělala,že šla do školy,ale jakmile jí táta vysadil a odjel,vydala se hned na autobus. Když dorazila domu,Vojta na ni už čekal.
,,Dělej,sbal si věci. Za hodinu je tu auto." Lian jen vzdychla a pomalu začala balit.
Hodina uplynula,jako voda a už tu bylo auto. Dívka naposledy obejmula Ama a něco mu do ucha pošeptala.
O pár chvílí později už nasedali a vyjížděli.
,,Takže z Prahy do Karlových Varů je to asi dvouhodinová cesta."
,,Jasně." odpověděla suše. Už těd si začínala myslet,že to byla chyba.

§

Po dvou hodinách dorazili na místo. Lian se vydala podívat na Sionacha [ sionaha ]. ,,Kamaráde,tys vyrostl!" usmála se na hřebečka.
,,Jo,to teda jo." ozval se známý hlas.
,,Ahoj Marku."
,,Čau. Už to vidím,jak se tenhle hřebeček prohání na trati. Myslím,že bude fyzicky velmi zdatný."
,,O tom nepochybuji." na chvíli se odmlčela. ,,Ty,už to víš?"
,,A co bych měl vědět?"
,,To - tajemství."
,,Ach,tohle. No jistě."
,,Co bude teď?"
,,To bych taky rád věděl."
,,Koukám,že se tu řeší žhavé téma." ozval se starší hlas od vchodu do 'stájí'. Byl to ředitel cirkusu. Lian překvapeně vzhlédla. ,,Pan Adams?" optala se.
,,Ano. Slečna Liana ?" usmál se na ní a potřásli si rukama.
,,Doufám,že vás Vojta seznámil s tím tajemstvím," Lian přikývla. ,,Dobrá. Nyní vám povím příběh a je jen na vás,jak k tomu přistoupíte.
V dávných dobách středověku žila na venkově stařena. Měla malou schátralou chalupu.Nebyla v ní sama. Bydleli tam i dva bratři,dvojčata. Jeden černovlasý,druhý hnědovlasý. Jejich rodiče zemřeli neznámo jak. Tak je tedy dostala na starost jejich babička. Žili v chudobě a proto museli jídlem i sílou šetřit. Měli sice malé políčko,ale přecijen,středověk byla krutá doba. Jednoho dne mezi těmi bratry došlo k rozkolu. Strašlivě se pohádali a ani se na sebe nechtěli podívat. Sjednotit je zkoušel dokonce i jejich bratranec,s kterým měli bratři velmi přátelský vstah. Nezabralo to. Stařena to snášela velmi těžce.Věděla,kdo měl z bratrů pravdu,ale nechtěla ani jednoho 'upřednostňovat'. Milovala je nade vše a aby tu válku mezi nimi ukončila,použila dar,který celý svůj život tajila. Ten dar byla moc,kterou nikdo nikdy neviděl. Vypadalo to,že je bylinářka,ale květiny,které uschovávala měli větší moc,než si to kdo kdy dokázal představit. Nezneužívala toho a ani to nevyužívala pro svůj prospěch. Avšak boj mezi bratry přesáhl všechny hranice! I svolala je stařena do chalupy. "Moji milí,už se nedokážu dívat jak si navzájem ubližujete. Jste přece jedné krve! A proto jsem se rozhodla,že tento konflikt musí být ukončen." začala cosi šeptat. Tomuto jazyku bratři nerozuměli. Jen samotná stařena věděla,co se bude dít dál.
Boj mezi bratry neskončil. Ani jeden nechtěl ustoupit. Jednou se tak rozčílili,až se stalo něco,co nám všem ovlivnilo životy. Oba bratři se proměnili ve zvířata. Hnědovlasý nabral podobu vlka. Černovlasý podobu černého medvěda.
Obě zvířata na sebe s údivem hleděla. Ani jeden se teď neodvážil zaútočit. Dva dny,na vlastní pěst okusili,jaké to je žít v přírodě. Poté se jim znovu podařilo proměnit se v lidi.
Rychle se vrátili za stařenou. Ta však už ležela na smrtelné posteli. Ze všech sil naposledy promluvila : Prosím,usmiřte se,nechť odpočívám v pokoji." těžce vydechla a zavřela oči. Bratři se poté rodělili,každý si našel svou rodinu a začal žít vlastní život,ale přeci jen jim to nedalo,když se znovu potkali. Hnědovlasý nabídl mír. Avšak černovlasý,zaslepen touhou prosadit svůj názor,mír nepřijal. Svedli boj,na život a na smrt. Navzájem se tak příšerně poranili,že už nebyl ani jeden z nich schopný vstát. Byla to smrtelná ranění. A za to také zaplatili.Oba zemřeli s konfliktem nevyřešeným. Jejich děti a děti jejich dětí v tom všem pokračovali,ale před normálními lidmy se skrývali." dovyprávěl pan Adams.( Pokračování příště )

Tak to by byl další díl. Nevím,jestli to někdo čte,každopádně - píšu to jen jako hobby. Vím,není to žádné dílo,vidím v tom spoustu chyb,ale je to pro radost ;)) Kritiku přímám,ráda se zlepším..

S pozdravem - Danča.

Psí příběh - 1/9

10. února 2014 v 20:28 | Danča |  Psí příběh.
Uprostřed místnosti stál hnědovlasý kluk.Lian neváhala a hned utekla do kuchyně. Tam si našla nůž. ,,Počkej!" ozval se. ,,Já tu nejsem proto abych vás vykradl nebo tak." přišel za ní do kuchyně. ,,T - tak,proč tu jsi?!" Mladík k ní přistoupil,ale Lian hned napřáhla nůž před něho. ,,A cos proved s Joem?!" ,,Dobře všechno ti vysvětlím. Jen,jen dej prosím ten nůž spátky na své místo. Vypadáš s ním dost nebezpečně."
,,Nejdřív mluv!" paží poklesla dolů,ale nůž si nechala v ruce.
,,OK.Zhruba před měsícem jsi byla v cirkuse a tam jsi potkala Marka a -"
,,Počkej,jak tohle víš?!"
,,Nech mě nejdřív domluvit. Ten cirkus je teď v Karlových Varech. Jsem Markův kámoš.Pracuju s ním a dalšíma klukama pro ředitele cirkusu.V době,kdy měl ten cirkus odjíždět,jsme se dozvěděli jedno obří,neuvěřitelné tajemství. Já se ti ho teď pokusím ukázat,ale nesmíš ječet a ani to nikomu,ale opravdu NIKOMU říct!" Chlapec domluvil.Zavřel oči a snažil se soustředit. Lian na něho chvíli nechápavě zírala,ale pak už jí přestalo bavit. ,,Tak hele,jestli si myslíš že - " kluk na ní mávnul rukou a tím naznačil,aby byla sticha. Lian tak učinila. A za pár chvil,nevěřícně zírala,co se to děje. Na místě,kde před chvílí stál,se objevilo něco,jako oranžový prach,ale třpitil se. Jeho záře se Lian odrážela v hnědých očích. A pak se jakoby snesl dolů a nabíral tvar psa. Proměna byla dokončena! Před Lian teď stál její pes Joe. Dívka nemohla uvěřit svým očím. ,,Joe?! Co to sakra...jak...co se to stalo?!" Pes na ní párkrát mrknul a pak se zas proměnil v člověka. Lian se nezmohla jediného slova.
,,Tak,teď jsi viděla to tajemství."
,,Jak..?! Tohle umí i Marek ?"
,,Zatím ne."
,,Zatím ?!"
,,Zatím. Ale jistě se to naučí. Je velká pravděpodobnost,že jsi stejná,jako já a to - "
,,Počkej,počkej,počkej. Chceš mi naznačit,že se umím proměnit v psa?!"
,,No,asi nějak tak. Poslyš,vím,že to je pro tebe asi šok,ale teď mě musíš poslouchat. Takových lidí,jako jsem já je dost. A ty patříš mezi ně. Ředitel cirkusu o tom ví a řekl nám,proč tohle někteří lidé umí. Musím tě vzít k němu a on ti to všechno řekne."
,,No dobře,vezmeš mě k němu,vysvětlí mi to a co pak?!"
,,To nevím...nechtěl nám o tom říkat podrobnosti."
,,Ježiš." Lian si sedla na židličku a začala zmateně přemýšlet.
,,Lian?"
,,Ano?"
,,Dala bys ten nůž prosím pryč? Vážně si nejsem jistý,co by se stalo,kdyby se ti zkazila nálada."
Lian se usmála a dala nůž na své místo.
,,Ale to znamená,že musím jet do Karlových Varů!"
,,Jo."
,,A co rodiče?! Dokážeš si to představit,jak budou reagovat,když jim nebudu brát mobil a nevrátm se domů ?! Jak jsi to vyřešil ty ?"
,,Moji rodiče vystupují v cirkusu."
,, - Aha...Já vážně nevím,co s tím. Nemůžu je jen tak opustit. A Am,nemůžu ho...ne - nikam nejdu."
,,C-cože?! Ale,ty musíš."
,,A to řekl kdo?!"
,,Ředitel..."
,,Ale,vždyť...to nejde!"
,,Byl jsem poslán pro tebe,ať ti to vše vysvětlím a pak tě přivedu za panem Adamsem."
,,Kdo je pan Adams?"
,,Ředitel. Jeho otec byl totiž angličan." Lian se pak už na nic neptala. Jen tiše seděla na židliče a promítala si myšlenky v hlavě.Po pár chvílích se rozhodla pro poslední otázku.
,,Jak dlouho tam budu?"
,,To nikdo neví,ani pan Adams."
Dívka si vzdychla. ,,Já - to zkusím."
,,Bezva. Půjčíš mi mobil ?"
,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se,když mu podávala svůj samsung.
,,Vojta." řekl a zadal číslo do mobilu. Když ho pak poslouchala,mluvil něco o přijmutí,souhlasu,dovozu a něco ohledně auta.
,,Tak jo,je to zařízený. Zítra v devět ráno se pro nás dostaví s autem."
,,Už zítra?!" vzdychla. ,,Mimochodem,proč jsi byl celý týden v podobě psa?!"
,,Snažil jsem se proměnít,ale buď na to nebyl vhodný okamžik a nebo mi to nešlo.Víš,ono není jednoduchá přimět své tělo,aby něco takového provedlo. Chce to hodně se soustředit a ovládat to."
,,Hm,jsem zvědavá,jestli to taky umím."
,,Měla bys. Cítím to. Jsi spojenec."
,,Cože?"
,,Cítím členy stejného druhu."
,,A - jaké to je,být psem?"
,,Je to,jako kdybys poznala své 'divočejší' já," rukama naznačil uvozovky.
,,Ale ta první chvíle...cítíš různé pachy,cítíš trávu na všech čtyřech a můžeš vrtět ocasem." usmál se.
,,Jakto,že ty uš se umíš proměnit a Marek ne?"
,,Prý to záleží na každém jedinci. Ale slyšel jsem,že lepší je se poprvé proměnit kolem osmnácti. Protože čím víc ti je,tím kohoutkově vyšší plemeno.Jakmile dosáhneš osmnácti,jsi vlastně už dospělý,takže tím pádem připadají v úvahu plemena v kohoutku vysoká."
,,Páni."
,,Jo,jo."
Najednou se začali odemykat dveře. ,,Sakra,brácha!" sykla Lian. Vojta věděl,že nemá cenu zkoušet se proměnit a tak se rozběhl do jejího pokoje. Lian si to namířila za ním. Rychle zavřela dveře a v tu chvíli se ty vchodové otevřeli. ,,Je tu někdo ?" zeptal se Martin. ,,Jó,jsem tu já." ozvala se. Martin se o ní moc nezajímal. Zalezl si do svého pokoje a hned si sedl ke svému počítači.
,,Tak to bylo těsně." oddechla si.
,,To jo. Tak,zatím." zašeptal a pomalu se proměnil ve psa. Lian se na kelpii usmála. To jsou mi teda věci! (Pokračování příště.)

Psí příběh - 1/8

2. února 2014 v 19:29 | Danča |  Psí příběh.
Opatrně otevřela dveře. Pověsila klíče a vydala se i se psy do koupelny. Jenže cestou tam ji z obýváku zahlédla máma. Rázně k ní přikráčela. Kamenným obličejem na ní pohlédla a pak očima sjela na přivedeného psa. ,,C-co to je?!" ,,No,tenhle pse se tu toulá už týdny a já myslela - " ,,Tys nemyslela! Proč si ho sem přivedla?! To si myslíš,že si ho necháme?! Nedokážeš se postarat ani o svého psa,natož o nějakého špinavého divokého tuláka támhle z ulice! Může mít vzteklinu,určitě je zablešený a já ani nevím co ještě." ,,Prosimtě,přestaň to zveličovat! Špinavý není,jestli sis nevšimla!" pobídla psy a zašla s nimi do koupelny. Vzala ručník a oba je pořádně utřela. Mezi tím,do ní mamka hučela nějaké nesmysly týkající se toho psa. A všechno to zakončila větou: ,,A krom toho všeho,jistě bude nevychovaný!" ,,To mu nemůžeš dát ani jednu šanci?! Nech mi na to týden a já ti ukážu,že nevychovaný nebude!" ,,Nevymýšlej tady hlouposti,vždyť - " ,,Vyženeš psa,vyženeš i mě!" Lian ukončila debatu a bouchla dveřmi od svého pokoje. Máma překvapivě zamrkala. Takle odhodlanou sem ji ještě nikdy neviděla! Pomyslela. Nechám ji být...
Páni,tohle jsem zvládla celkem dobře. Lian byla sama ze sebe překvapená. Nalezený pes se na ní zvídavě podíval. Na světle měl čokoládovou barvu. ,,Tak kamaráde,podívám se na tebe pořádně." Srst je krátká a lesklá,uši špičaté,oči na ni zvídavě koukaly,výška střední,ocas huňatý. Lian si sedla za noťas a rozklikla ovčácká plemena. Projížděla střední velikosti. Pes k ní přiklusal a přední packy vyhoupl na stůl. Zdálo se,jakoby jí chtěl napovědět. Po několika minutách hledání a srovnávání na to přišla. ,,Kámo,mám pocit,že jsi australská kelpie." usmála se na chlupatou kouli,ležící na gauči. ,,Jak ti budu říkat?" Lian vstala z židle a došla k němu. Znovu se podívala na jeho krk. Obojek měl,ale jméno na něm nebylo. ,,Zvláštní..."
Najednou se ozvalo zaťukání na dveře. ,,Lian? Jdeš na večeři?"
,,Ne." odpověděla. Klika se pohla,ale bylo zamčeno. ,,Lian! Odemkni!" Nic se nestalo.Dívka dále potichu seděla vedle kelpie. Její máma to vzdala. Odešla. Nechám jí vychladnout... Pomyslela si.


Týden uplynul jako voda a Lian i zbytek rodiny rychle pochopil,že kelpii není potřeba cvičit.
,,Sakra,to už je 26.ledna a já furt nemám ten referát na děják.Vážně vám dvěma závidím!" podívala se na Ammera a poté na kelpii,kterou pojmenovala Joe. Stejně už bych to nestihla...zítra je pondělí a to máme dějepis první hodinu...
Příštího dne vstala v 6:00 a oba psy vyvenčila. V 7:30 jí hodil táta do školy. Tam dostala 'výprask' kvůli referátu i kvůli dalším věcem,jako jsou domácí úkoly,pomůcky do školy a podobně. Co se týče školy,Lian ji hodně zanedbávala. Neměla moc přátel. A vůbec,ve společnosti se cítila nesvá. Dalo by se říct,že nejvíc,s kým si rozuměla byli psi.

Když se pak odpoledne vracela domu,měla úplně rozladěnou náladu. Vyjela výtahem nahoru a pak se prošla chodbou až ke dveřím jejího bytu. Nemohla si nevšimnout,jak Ammer horlivě štěká. Opatrně pootevřela dveře. Am ji sice radostně přivítal,ale pořád se otáčel na dveře obýváku a hluboko v hrdle mu znělo vrčení. A vůbec,kde je Joe? Pomyslela. Otevřela dveře od obýváku a to,co uviděla vážně nečekala! (Pokračování příště.)

Psí příběh - 1/7

23. prosince 2013 v 20:04 | Danča |  Psí příběh.
,,Dobrý den,majitelé Ammera?" ,,Ano." ,,Tedy - musím uznat,že měl hodně velké štěstí. Má zlomená pouze dvě žebra a naraženou přední levou packu. Ve většině případů to končí o dost hůře,takže se nemusíte bát. Rentgen ukázal,že žeberní kosti jsou v podstatě 'jen' zlomené. Nejsou 'rozdrolené' ani nic jiného,takže léčba bude o to snažší. Zhruba dva měsíce v opravdu velkém klidu by to mělo vyléčit. Na procházky opatrně,aby si nehrál s jinými psi. Pohyb ho jistě bude bolet a tak si myslím,že i tak aktivní plemeno,jako je on,se zkrotí a bude co nejméně 'v akci'. Ehm - doporučuji ho vodit na vodítku a jemně obvázat hrudní koš,aby měli na vedomí zranění vašeho pejska i jiní lidé,co chodí na procházky se svými. Toť vše,za chvíli vám ho předáme." ,,Děkujem." A sestřička znovu zmizela mezi bílými dveřmi.
Celou tu dobu,co jim paní zdělovala informace,měla Lian zadržený dech. Teď pocítila úlevu. Je to lepší,než si myslela!

§

Za chvíli už byli doma. Jakmile se to dozvěděla máma,začala zuřit. ,,Co tě to sakra napadlo ?! Jít s ním do centra a nebrat ho na vodítko?! Já ti to říkala,vážně nevím,jak jsi mě k tomu psovi přemluvila! Kolik to stálo?!" otočila se na Petra. ,,Eh - tisíc pět set." ,,No prosím!" zas se obrátila na Lian. ,,To si myslíš,že ty peníze trhám ze stromů,nebo co?! Zase jen vyhozené peníze! A navíc-" Lucie to nestihla doříct a Lian na ní vyjela. ,,Dobře,tak jsme s tím psem sakra neměli nikam ject?! Měla jsem ho tam nechat ležet na silnici ?! Já vážně nechápu - a to,že platíš za mě a za bratra u doktorů ti nevadí?! Jasně,pes je jen zvíře,viď?!" naštvaně šáhla po peněžence a vyndala z ní poslední peníze,co jí zbyli - tisíc šest set. Naštvaně je položila na stů. ,,Ty to možná nechápeš,ale Am pro mě znamená všechno! Nehledá na mě chyby,jako většina lidí!"
To byla její poslední slova. Zabouchla za sebou dveře do pokoje a zamkla je. Přišla k oddechujícímu Amovi a začala ho hladit. ,,Ani nevíš,jak je mi to líto,kamaráde." šeptala. ,,Jsi bojovník a já věřím,že to zvládneš." políbila ho na čelo. Pejsek zvedl hlavu a olízl jí. Dívka se na něho usmála a zárověň jí z tváře spadla malá slza.
O pár hodin později se beze slova vydala ven,aby ho vyvenčila. Bylo kolem deváté a venku už byla tma. Pomalu kráčela po chodníku a po jejím boku opatrně našlapoval Am. Ten najednou zavětřil a Lian zahlédla,jak se v slabém blikajícím světle pouliční lampy,přibližně deset metrů od nich něco mihlo. Něco podobného nejspíše psovi střední velikosti. Am i dívka se zastavili a napjatě se zahleděli do tmy,která převládala ve většině krajiny. Zvláštní... řekla si a pokračovali dál.
Vlastně,celá ta procházka byla zvláštní. Ať šli,kam chtěli,oba měli nejspíše pocit,že jsou sledováni. Am se každou chvíli zastavoval. Lian to samozřejmě neuniklo a také byla na pozoru.
Tak to pokračovalo necelý měsíc. A na celé té věci bylo nejpodivnější to,že každý večer viděli psa,ale člověka ? Nikdy. Přece nás nemůže sledovat jen pes,určitě za tím stojí nějaký člověk! A proto si začala každý večer brát malou baterku a kapesní nožík do bundy.
V jeden večer se Lian odvážila. Sledovala,kudy utek pes a namířila si to za ním. Nachytala ho schovaného za malou zdí. Byl to pes středního vzrůstu,celkem robustní,ale i sportovní postavy. Na sto procent nějaký ovčácký pes!
Provazové vodítko bylo zapínací z obou stran. A ku podivu,ten pes měl obojek! Avšak jeho jméno tam nebylo. Pak se Lian rozhodla. Vezmu ho s sebou. Ale máma mi to asi nedovolí...ZA ZKOUŠKU NIC NEDÁM! Musím mu nějak pomoct! Vždyť už se tu toulá týdny... Vzala vodítko a připla ho na psův obojek! S oběma chlupáči se odhodlaně vadala domů! …. (pokračování příště)


Kam dál